V lednu se nám naskytla možnost dostat slepice. Za normálních okolností by pořízení slepic byla velká a radostná událost, protože jde o naše první hospodářské zvířata. V tomto případě je to bohužel naopak, protože jsme je zdědili po Zdeně s Gábou, kteří nám budou moc chybět. Ale osud to asi tak chtěl.
Občas jsme jejich slípky vídali, ale věděli jsme pouze, že jich je přibližně patnáct a jsou rozdělené do tří sekcí. Místnost, ze které jsme se rozhodli udělat kurník, byla už vyklizená, ale chybělo mnoho věcí. Řekli jsme si, že se hecneme a během tří dní připravíme kurník vevnitř a během dalších pěti dní, kdy musí být slípky zavřené, dokončíme výběh venku.
Namíchal jsme vápenný hydrát s vodou a kurník alespoň jednou vybílil, není to žádná krása, ale věřím, že to slípky moc hodnotit nebudou 🙂 Také doufám, že se to do týdne nesloupe. Dále bylo potřeba připravit hřady, konstrukci jsme se rozhodli udělat ze stávající kulatiny a třech hranolů. Hranoly jsem objednal přes internet a nakonec jsou trochu větší, než vypadalo na fotce. Nařezat je v obchodě, aby se vešly do auta, byl celkem oříšek 😀 Samotné hřady jsou z různých větví. Dále bylo potřeba udělat snášková hnízda, použili jsme bývalou obývací stěnu. Proběhla i menší výměna názorů ohledně velikosti hnízd, ale nakonec se zadařilo. Už zbývalo jen utěsnit možné otvory, na zem položit lino a opravit dveře. Musím říct, že položit stočené lino v -5 °C není úplně jednoduché, protože praská a láme se, ale zahřátím se to vyřešilo. Seno na první podestýlku nám přivezl taťka. Takže kurník je provizorně připravený za tři dny v mrazu a sněhu, no musím se pochválit. Na jaře by to trvalo minimálně měsíc 😀
V neděli přišel den transportu téměř přes celou republiku (200 km). Byl jsem docela nervózní, slepici jsem v životě nechytal ani nedržel v ruce, ale teoretická příprava proběhla. Naštěstí mi pomohli skvělí dva přátelé s dodávkou a dostatkem odhodlání všechny slepice pochytat. Kdyby tam nějaká zůstala, tak to má asi spočítané 🙁 Nejprve jsme slípkám dali trochu vody na cestu a obhlídli situaci. Z předpokládaných 15 slepic bylo nakonec dvacet. Slípky jsme chytali po dvou do jedné přepravky a kohouty samostatně. Kdyby nás někdo viděl při chytání, tak se musí za břicho popadat, protože nejednou se nám stalo, že při přidávání druhé slípky do přepravky ta původní utekla. Nakonec jsme ale chytání dostali do ruky a během cca 2 a půl hodiny bylo hotovo. V přepravkách už byly slípky klidné a na cestu jsme je přikryli dekou, prý jsou v šeru klidnější.
Cestu zvládly bravurně a zbývalo už jen slípky vypustit v novém domově. Báli jsme se, aby mezi kohouty nebo slípkami neprobíhaly závažné souboje. No, dva největší kohouti se hned poprali, ale zatím to vypadá, že si vše důležité vyříkali a nějak se sžijí.
Zdena s Gábou nechávali i nejstarší vynesené slepice dožít stářím a my to určitě měnit nebudeme. Jen jsme měli takové tušení, že některé z nich mohou mít nemoc zvanou vápenka a skutečně se u těch nejstarších potvrdilo. Jde o něco podobného jako lidský svrab a napadá pařáty. Naštěstí by mělo stačit namáčet pařátky do oleje. Na druhý den večer na mě tedy opět čekalo kolečko pochytání všech slepic. Naštěstí ze zkušenostmi z transportu už to byla hračka. Také musím uznat, že v noci to jde mnohem lépe 😉
Takže nakonec za pár dní máme 20 slepic: 6 hnědých (asi Dominant hnědý), 10 kropenatých (asi Dominant kropenatý), 1 bezocasou (asi Araucana) a 3 kohouty (musíme ještě identifikovat). Už se moc těšíme, až slepice za pár dní pustíme do výběhu a věříme, že Zdeně s Gábou by se jejich nový domov líbil.
Nejnovější komentáře