Historie Vejminku

Vejminek má číslo popisné 30 a nachází přímo na návsi malé vesničky s názvem Lniště. První písemná zmínka o Lništích je z roku 1351, tou dobou je vlastnil Trojan z Doubravice. Další zajímavostí je, že zde kolem roku 1652 měla být tvrz na které sídlil Lambert Segrant z Opleon a Tachsberga.

Co se týče samotného vejminku, tak první mnou dohledaná informace je na mapě stabilního katastru z roku 1827. Na mapě je patrné, že na místě vejminku byla nezděná (roubená spalná) budova, která pokračovala do tvaru L a nejspíš tvořila uzavřený dvůr spolu se zděnou budovou Lniště č.p. 1. V podstatě velmi podobně jako nyní. Do původní mapy stabilního katastru byla v roce 1879 zanesena reambulace (doplnění), na které je už vejminek zanesený jako zděná budova, tzn. velmi pravděpodobně byl postaven mezi lety 1827 a 1879.

To potvrzují i další informace, které jsem čerpal z matričních knih a sčítání lidu. V matričních knihách jsem nenašel žádné datumy narození či úmrtí na č.p. 30, narozdíl od hlavní budovy č.p. 1, pro kterou je mnoho záznamů z roků 1786 až 1881.

Nicméně ve sčítání lidu z roku 1890 už je vejminek na č.p. 30 uveden. Tou dobou tam žil Václav a Františka Lysáků oba povoláním zedníci. Měli tři děti, z nichž prostřední se narodilo ve Vídni. Poslední dcera se narodila v roce 1889 v č.p. 13, takže je možné, že se pak odstěhovali právě na vejminek.

Další sčítání lidu ukazují, že se lidé na vejminku střídali. V roce 1900 zde žili manželé Brouskovi z Keblan, kteří měli 7 dětí. Za zmínku stojí, že manžel byl uveden jako trvale nepřítomný, protože pracoval v Trhových Svinech.

Sčítání z roku 1910 je zajímavé tím, že se sčítaly i hospodářská zvířata. Na vejminku byla 1 koza, 5 slepic a 1 husa. Tou dobou tam žili manželé Čerklovi z Ostrolovského Újezda, měli 1 dceru a živili se selskou živností.

V roce 1920 zde žila pouze Marie Fetenková původem z Moravy, která pracovala jako dělnice ve Vídni.

Dle opisu kroniky z roku 1932 se domnívám, že na č.p. 30 žil Jan Lysák, dřívější majitel č.p. 1. Takže je dost možné, že tou dobou vejminek dostál svého názvu a Jan Lysák, zde mohl mít právo spokojeně dožít s rentou a službami.

Vnější podobu budovy z roku 1939 dokládá skica Aloise Terše. Chalupa tou dobou měla atiku (nástavba, která vytváří dojem dalšího patra), falešné okna a bránu s obloukovou klenbou.

Dále od předchozích majitelů víme, že někdy cca v 80. letech 20. století došlo k větší rekonstrukci, čemuž nasvědčoval i vzhled vejminku před naší rekonstrukcí. Během této rekonstrukce jsme narazili například na zajímavost, že koupelna byla nejspíš původně také podsklepená. Nyní už je malý sklep pouze pod kuchyní. Jinak nános barev a omítek také dokládá bohatou historii.

V roce 2024 nás navštívili manželé Tučkovi, kteří si vejminek dlouhá léta pronajímali od předchozího majitele pana Řehouta a trávili zde víkendy a prázdniny. Některé rostliny a keře, které sázeli tyto manželé, jsou na předzahrádcezáseli dodnes. Dozvěděli jsme se od nich například, že sklep pod kuchyní byl zatopený. V jeho odvodnění pomohlo zrušení rybníčku na návsi vedle vejminku.