Už je to tady, po skoro 2 letech hledání jsme našli. Musím vylíčit jak 🙂 Vojtovo maminka nám poslala inzerát na prodej statku v Jižních Čechách. Naše vidina ale byla statek u Prahy, no abychom udělali radost, řekli jsme si, že za prohlídku přece nic nedáme. Nooo a prohlídka byla tak úžasná (i přes dřevomorku ve sklepě a mokrý vejminek – už nebudu psát výminek, jsem se rozhodla, nejde mi to přes pusu), že se plány mění a do baráku jsme se zamilovali :-* Začal neuvěřitelně namáhavý a dlouhý běh jménem hypotéka, ale barák je náš, tedy asi spíš takhle „náš“.
V hlavní budově ještě bydlet nemůžeme, důvody nejsou tajné, ale nepovím je 😉 Každopádně, momentálně jezdíme makat na vejminek. První návštěva byla vtipná, zmateně jsme s Vojtou pobíhali a vlastně vůbec nevěděli, co máme dělat 😀 Ale po pár hodinách zmateného pobíhání a přenášení bordelu z bodu A do bodu A jsme se uklidnili a věci se daly do pohybu, toho správného pohybu.
Vejminek vyklizen a bordel odvezen. Mini dvoreček a mini předzahrádka jsou prales 😯 musím je zkulturnit! Vojtovo taťka mi dal podrobnou instruktáž, jak pracovat s kosou. Ano, pro ty co mě znáte, s kosou. Jediné co mi utkvělo v paměti bylo, že nemám špíčku tlačit nahoru. To jsem v plném znění doporučení splnila, ale ta špička pitomá se neustále zapichovala do země. Ale co, říkala jsem si, že tak malou zahrádku dám kosou jedna dvě a pak uhladím sekačkou. Omyl! Velký omyl! Mé inženýrské schopnosti a můj metrpadesát jsou na to prostě nedostačující. Byla to hrozná fuška, zpocená jsem byla na místech, kde to snad ani z biologického hlediska není možné. A sekačka?! Taky žádná hitparáda. Krtek tam asi pravděpodobně není, ale terén má hrboly, jako by jich tam bylo milion. Výsledkem toho všeho byl můj pocit absolutního vyhoření. Kosu ani sekačku jsem si nepodmanila a skláním se před nimi, ale nevzdám to, já je dám, mrchy dvě! Jednou… Snad…
Nejlepší nápad byl omlátit vlhké stěny vejminku zednickým kladívkem. Na tom přeci nemůže být nic tak těžkého. Věřte mi, je! Po dni práce se zednickým kladívkem necítíte ruce a nic v nich neudržíte. Ale mám úžasného Vojtu, který má ještě úžasnějšího taťku, který vlastní nejúžasnější pneumatické kladivo. Pro mě zázrak moderní doby 🙂 Vojtíškovi to s ním jde jako po másle. A ženský, chlap s ním vypadá nejvíc k sežrání.
Prácičky pokračují, stěny vysychají, voda teče, elektřina jede a nás práce baví, jakože fakt. Jo a nejlepší na konec, někdo nám posekal louku za barákem. Děkujeme skvělý neznámý, vytrhl jsi nám trn z paty 😉
Nejnovější komentáře